Uhlíková stopa, její důsledky a uhlíková neutralita
Důsledky uhlíkové stopy
Extrémní vedro, sucho, přívaly deště, záplavy, či sesuvy půdy jsou jevy, které jsou vlivem měnícího se klimatu stále častější i v Evropě.
Dalším závažným vlivem globálního oteplování jsou stoupající hladiny moří a oceánů. K tomu abychom udrželi dopady globálního oteplování pod kontrolou, potřebujeme podle vědců udržet oteplování na maximu a to 1,5 °C.
Klíčem k tomu je uhlíková neutralita. Tento cíl je popsán v tzv. Pařížské dohodě, kterou podepsalo 195 světových zemí včetně EU v prosinci 2015 na klimatické konferenci.
Uhlíková neutralita
Myšlenkou uhlíkové neutrality je, že do roku 2050 se v Evropě bude odstraňovat z atmosféry stejné množství skleníkových plynů, jako se do ní vypustí. Tohoto je možné docílit jeho pohlcováním z atmosféry do takzvaných úložišť uhlíku. Uhlíkové úložiště je jakýkoli systém, který je schopen uhlík pohltit. Těmito zachytávači jsou hlavně lesy oceány a půda.
Podle odhadů jsou tyto přírodní plochy schopny odstranit mezi 9,5 -11 gigatun CO2 ročně. Což je stále málo na to, aby byly schopny odstranit uhlík z atmosféry v dostatečné míře, aby se zabránilo globálnímu oteplování. Skutečná roční emise je ve skutečnosti téměř více jak třikrát větší.
Snížení emisí uhlíku
Další možností ke snížení emise uhlíku je kompenzovat emise vzniklé v jednom sektoru jejich snížení v jiném sektoru. Toho je možné dosáhnout díky obnovitelným zdrojům – solární nebo větrná energie.
Další cestou ke snižování emisí je tzv. mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích. Toto finanční vyrovnání se bude týkat firem, které přesunuly svoji výrobu do zemí s benevolentnějšími pravidly pro emise skleníkových plynů.