Pneumatiky – problém současnosti
Ročně se v České republice vyprodukuje kolem 70 000 tun starých opotřebovaných pneumatik a toto číslo do budoucna ještě poroste. Ačkoli pneumatiky ze zákona o odpadech podléhají zpětnému odběru, ne vždy je s nimi správně nakládáno a končí na skládkách nebo co je ještě horší, pohozeny v přírodě. Pneumatiky se však dají velmi účinně recyklovat či dále využívat a nebýt tak zátěží a nebezpečím pro životní prostředí.
Něco málo o pneumatikách
Historie pneumatik, složení pneumatik, výroba pneumatik
Pneumatiku vynalezl skotský lékař John Dunlop již na konci 19. st. Od té doby pokročila výroba pneumatik značně dopředu, zejména co se týče vlastností a složení pneumatik. Pneumatika je heterogenní směs různých materiálů. Rozlišujeme pneumatiky osobních vozidel, které se skládají ze 70% z pryže, 15% textil a 15% ocelových drátů. U pneumatik nákladních vozidel je 65% pryže, 25% ocelových drátů a 10% textilu.
Pro výrobu pryže se v případě osobních automobilů užívá butadien – styrenový kaučuk. U nákladních vozidel je to pak tzv. polotvrdá pryž ze syntetického butadienového kaučuku. Samotná pryž obsahuje přibližně 15-25% síry, 50% sazí, dále aktivátory a retardéry (např. oxid olovnatý, oxid hořečnatý, thioly, oxid vápenatý…). Největším spotřebitelem pneumatik je samozřejmě automobilový a letecký průmysl, přičemž výroba pneumatik neustále roste a přírodního kaučuku ubývá. Jak již bylo zmíněno, ročně se v České republice vyprodukuje na 70 000 tun ojetých pneumatik, v celé Evropě je to přitom 3 000 000 tun. Je to ohromné množství, avšak existuje několik možností, jak se starými pneumatikami nakládat.
Možnosti nakládání se starými pneumatikami
a) zpětný odběr
b) protektorování
c) energetické využití
d) pyrolýza
e) recyklace
f) alternativní využití
a) zpětný odběr pneumatik
Pneumatiky spolu s výbojkami a zářivkami, oleji a elektrozařízeními z domácností podléhají tzv. zpětnému odběru některých výrobků (§ 38 zákona o odpadech č. 185/2001). Producenti pneumatik (Barum, Pirelli, Michelin…) včetně smluvních partnerů provádějí zpětný odběr pneumatik zdarma. Dále se pneumatik můžeme zbavit ve sběrných místech pneuservisů a autoservisů, které gumy vyměňují. V neposlední řadě též staré opotřebované gumy můžeme odevzdat ve sběrném dvoře. Do zpětného odběru pneumatik nejvíce přispívají velcí producenti a autorizované servisy, naopak najdou se i menší prodejny či servisy, které nabízejí velmi levné pneumatiky, jelikož se systému sběru nijak neúčastní a mohou proto pneumatiky prodávat tak levně. Víceméně se „přiživují“ na větších producentech.
b) protektorování
Proces protektorování pneumatik je založen na úpravě pneumatik tak, aby se daly i nadále využívat. Jedná se tedy o ekologické řešení, avšak protektorovat se nedá do nekonečna. Výsledkem protektorování je tzv. protektor (renovovaná pneumatika). Protektorování spočívá v několika základních krocích – zběžná kontrola stavu pneumatiky, odstranění starého dezénu, nanesení spojovacího roztoku a nového nezvulkanizovaného kaučuku, výlis nového dezénu a odstranění přetoků z lisování. Ukončeno je to opět kontrolou.
c) energetické využití
Spalování pneumatik je převažující proces při likvidaci pneumatik. Nejčastěji se pneumatiky používají jako palivo v cementárnách, obsažená síra a železo jsou použity při výrobě cementu. Spalováním pneumatik vzniká značné teplo – jedna tuna pneumatik nahradí až 750 m3 zemního plynu. Při procesu spalování však vzniká široká škála nejrůznějších zplodin a ty musejí být účinně zachytávány a redukovány. Největší část zplodin tvoří oxid uhelnatý a saze. Najdeme zde i benzen, styren, oxid siřičitým sirné deriváty a desítky dalších sloučenin. Mnohé z nich přitom mají karcinogenní účinky, čehož bychom si měli uvědomit zejména v těch případech, kdy někdo pálí pneumatiky doma či dojde k požáru skladu pneumatik.
d) pyrolýza
Pneumatiky též můžeme podrobit pyrolytickému štěpení (za nepřístupu kyslíku) pro výrobu elektrické energie.
e) recyklace
Recyklace pneumatik je problematická hlavně z toho důvodu, že se skládají nejen z pryže, ale také z ocelových drátů, tkanin a dalších příměsí. Při recyklačním procesu je tedy nutné tyto součásti důkladně oddělit za účelem získání co možná nejčistšího gumového granulátu. Recyklace začíná procesem vytřídění pneumatik na pneumatiky osobních automobilů a nákladních. Liší se totiž složením, pneumatiky nákladních automobilů obsahují ocelová lana, která se musí odstranit pro ochranu sekacích nožů. Pneumatiky jsou následně rozdrceny na menší kusy o velikosti zhruba 20×20 cm, jedná se o tzv. chipsy. Takto upravené kusy pneumatik mohou být recyklovány. Rozlišujeme dva základní recyklační procesy – kryogenní drcení a mechanické drcení.
Kryogenní drcení
Chipsy jsou zmrazeny kapalným dusíkem na teplotu okolo (-80oC) a jsou tak velmi křehké a tudíž vhodné pro drcení. Drtí se v drtičce na různě velké frakce, kdy zároveň dochází k uvolňování textilu a oceli (ty jsou okamžitě odstraňovány). Drť je v poslední fázi oddělována na sítech. Výhodou kryogenního procesu je snadnější oddělování textilu a oceli tudíž výsledný produkt je mnohem čistší, naopak značnou nevýhodou je cena kapalného dusíku, která celý proces prodražuje.
Mechanické drcení
Stejně jako u kryogenního procesu vstupují do mechanického drcení chipsy. Ty dále putují do granulátoru, kde jsou drceny na přibližně centimetrové granule. Dochází přitom k uvolňování textilu a ocelových drátů. Ocelové dráty se separují pomocí magnetických separátorů, textil se odlučuje pomocí sít a pneumatického odsávání. Tento proces drcení a třídění textilu a oceli se několikrát opakuje, dokud není dosaženo požadované čistoty granulátu a velikosti částic. Výhodou mechanického drcení je cena, není to tak finančně náročné jako kryogenní proces. Naopak musíme počítat s většími prostorovými nároky (více drtičů a separátorů) a vyšší energetickou náročností.
f) alternativní využití pneumatik
Poměrně novou technologií je získávání aktivního gumového prachu z pryžových odpadů. Tento prach se využívá při výrobě např. gumových koberců, těsnění atd. Není přitom potřeba žádných aditiv, hotové výrobky vznikají za použití tepla a tlaku.
Nadrcený granulát rovněž slouží jako podkladová vrstva ve stavebnictví.
Pneumatiky rovněž můžeme použít k různým dekorativním účelům, výrobě „alternativního“ nábytku atd. viz obrázek níže.
Nebezpečí plynoucí ze spalování pneumatik
Jak již bylo řečeno dříve, spalováním pneumatik vzniká celá řada zplodin a to i karcinogenních. Rovnou bychom tedy měli zapomenout na domácí spalování v kotli. Dojde totiž k zanesení komínu, navíc se uvolňuje hustý černý dým, který může vzbudit pozornost nejen sousedů, ale též pracovníků úseků životního prostředí atd. a mohli bychom dostat vysokou pokutu. Mnohem jednodušší je pneumatiky zdarma odevzdat na některém ze sběrných míst.
Velmi nebezpečné jsou tzv. sklady či odkladiště pneumatik, kde pneumatiky čekají na svůj další osud. Čas od času dojde ke vzplanutí těchto hald a uvolňuje se mnohdy i kilometry vysoký hustý černý dým, který obsahuje desítky a stovky nebezpečných zplodin. Při inhalaci může dojít k podráždění očí, dráždivému kašli a celkové únavě organismu. Měli bychom si tedy dát pozor na zejména větší požáry pneumatik, minimálně větrat okna a chodit do zasažených oblastí. U menších požárů se zplodiny snadno rozptýlí v atmosféře. Při hoření pneumatik navíc vzniká pyrolitický olej, který proniká do půdy a kontaminuje ji. Hasiči rovněž při hašení těchto požárů používají samozřejmě vodu a dochází tedy ke spláchnutí těchto pyrolitických olejů do kanalizací či vodotečí.
Naše služby – nakládání s pneumatikami
Máte nějaké nejasnosti ohledně nakládání se starými ojetými pneumatikami? Potřebovali byste poradit, kde se máte starých pneumatik zbavit či je potřebujete odvézt? S celou problematikou odpadů Vám rádi pomůžeme. Jediné co stačí udělat je vyplnit tento online poptávkový formulář a o zbytek se už postaráme za Vás.